Naposledy zdravím vás odsud.

Áááá, sentimentalita. Budu se sem vracet, ale už nechci sem přidávat. Blog.cz opuštím. Už mě tu nenajdete, ale ti co by o mé články stáli, ozvete se do komentářů, napište svůj email (komentáře jsou moderované, abych vám ochránila soukromí) a já vám pošlu odkaz na moje nové stránky.

Tenhle blog jsem milovala a miluju ho. Jsou tu mé city a myšlenky, ke kterým se ráda vracím. Nechci si je kopírovat na novou stránku, i když je skrytá pro vyhledávače a neděste se, mám novou přezdívku. Prostě nové já.

Sbohem blogu tvá Beecappy

Chci říct..

Přemejšlím už o tom dlouho, ale možná to teprve klapne. Tenhle blog mám ráda, protože jsem se konečně o něj starala, jak jsem vždycky chtěla, ale už nepůsobují na mne důvěryhodně. Vede mě k tomu spousta skutečností. Nechci říct, že se nevrátím, ale připravuju změnu. Vrátím se pro netoví kámoše s novou přezdívkou. Napište mi prosím email..na kterej se mám ozvat a možná se už nevrátím ani na blog.cz. Je to zatím předběžné rozhodnutí..

Beecappy

Vypněte mě!

Někdy bych chtěla vypnout nebo odstřihnout se od sebe samé. Čím dál starší, tím je to se mnou horší. Jsem více pesimističtější, nekompromisní, nesoustředěná, ale řeči jako čtyřicetiletá vedu furt dál a dál.

Začínám sumírovat svůj dosavadní život a ví to proč? Brzo mi na krk skočí osmnáctka a co já dokázala? NO, abych si to vyjasnila. Zvláštní nadání nemám, problémy přitahuju jako magnet, teda nejsem díťě, co jde z problému do druhého, ale určité tu jsou. Jedny jakž takž "blbě" zvládnu a další se objeví, co to je? JO, já na to přišla rodinné dědictví ženskej na chlapy! Všechny máme na ně smůlu, ale každá jinak. A u mě se projevu je tak, že já v celku šťastnej vztah mám, ale potkávám kamarády a ty mě vidí jinak! Já chci kamarády. Sakra, já žádná kvalitka nejsem. Kde to žijeme na Marsu?

Ale i přesto jsem vděčná za mé okolí, rodinu a to, že se držím na gymplu. Držte mi palce, ať zůstanu i přes tu hranici normální jako dosuď. Nechci být jako ti, kterým stoupne věk do palice. Tak žijte pro každou vteřinu, život je kratší než se zdá.

Beecappy

Všechno jednou začíná i končí. A v mém případě skončilo a teď mě to mrzí. Ráda bych řekla: "Všechno nejlepší a hodně zdraví a štěstí." No, lásku bych přeskočila, ale prostě. Není to z důvodu, že jsem nepřející, to ne, ale. Život není fér, ach jo. Proč se s tím nemůžu smířit? Co? Ráda bych. Opravdu.

Minule jsem četla článek o šancích a nadějích u jedné blogerky. Sakra, ta měla pravdu s tím, že nejhorší je čekat až se naše šance a naděje naplní. Sakra, sakra a ještě jednou sakra. Radši dál nekomentuju. Nechci skončit u depresivního výčtu znaků mého života.

S láskou Beecappy

Už zase si přijdu jako na kolotoči!

A přece se točí. Ano, točí a moc rychle. Chci říct stůj, ale nejde to. Vypadá to tak, že dva roky mého života..teď přijdou vniveč. Ach jo, nevím, jak se z toho dostat a přenést se do bezpečí. Asi to nejde, musím si to vypít do dna a že budu pít hodně dlouho.

NO, už si nebudu vylejvat srdce, děkuju za pochvaly layoutu. Těší mě to. Dneska bylo tak krásně. Konečně jsem začala plánovat svou narozeninovou oslavu i když je to ještě měsíc, tak už se začínám těšit. Letos opravdu. Jinak je sobota a už se učím. Říkáte si, je nemocná? NO, nejsem. Realita gymplu ve třeťáku. Woow, je toho na mě moc.

Beecappy